úterý 23. prosince 2014

Návrat

     Úplně jsem to tu zanedbala, jsem hrozný člověk. Poslední článek je z 29. ledna a od té doby se toho stalo hodně. Dokonce jsem se i vrátila domů. Ovšem ne z vlastní vůle. Nepovedlo se mi najít manžela a tak jsem musela táhnout :D.
     V březnu jsem konečně začala pít legálně, samozřejmě o tom vědělo celé Chicago, protože jsem to všem oznamovala. Takže i securiťáci věděli, že mám narozeniny. Šli jsme do jednoho takového fancy clubu, 30  minut před půlnocí. Ukázala jsem s obavami můj pas s tím, že už jen půl hodiny a budu plnoletá. Na to mi securiťáček odpověděl, že musím těch 30 minut počkat :D. Za chvíli se ale zavolali jejich mooooc hezkého šéfa a ten mě pustil hned. Škoda, že v tom klubu byla nakonec nuda :D. Šli jsme potom jinam a z tama si pamatuju, že větší sranda byla ve frontě, kde jsme stáli 45 minut, ale to nám bylo jedno... jak říkám, byla tam sranda, ještě větší než potom uvnitř.

    Co dál, co dál..? No jeden víkend jsme se vydali do DC  a po cestě zpět se mi zase něco povedlo na benzínce. Šla jsem na záchod a pak jsem dostala skvělý nápad, že se pomalu připlížím zezadu a vybafnu na mé spolucestující. A tak s čepicí FBI na hlavě se zezadu, přikrčená plazím k okýnku u řidiče, vyskočím a zařvu jak medvěd, aby se moji kamarádi co nejvíce lekli. Ano lekli se... až na to, že to nebyli moji kamarádi ale jakési 3 úplně cizí paní. V tom jsem se zase lekla já a začala na ně mávat ve snaze se omluvit a dokola jsem opakovala "nestřílejte, nestřílejte". V autě jsme se tomu pak smáli ještě dvě hodiny.

     Půl roku jsem z mé lenosti a kdo ví čeho ještě sem nic nenapsala a teď se mi to už nechce celé dohánět :D. Jinak rodina stále super. Píšeme si s hm furt na FB, posíláme obrázky atd. Nechtělo se mi domů ani náhodou. Ani oni nechtěli novou AP... samozřejmě... kdo by mě chtěl vyměnit??? Chybí mi úplně všechno.... od dětí až po ten pocit, že jsem tam, kde být chcu. Jooo, těšila jsem se na rodinu, ale tak přišla jsem, viděla jsem, pokecali jsme a teď bych nejradši zase zpět. Ale co už... není čas na sebelítost, bych se jinak musela dát pa antidepresiva :D. Copak su nějaký cukrový panáček? Mám plán, ale neřeknu ho... až se vyplní, dám vědět. Kdybych tak měla shrnout moje pocity a tak všechno v pár bodech, vypadalo by to takto:
1. Chybí mi USA
2. Chybijou mi kamarádi z USA
3. Chybí moje moje hf a děcka taky (husté :D)
4. Chybí mi to cestování po USA
5. Straaaašně mě štve, že už nejsem v USA a nemůžu si kdykoliv dát Starbucks, pořádný burger, angličtina, mexické jídlo, řídit automat a nemuset nikam šlapat pěšky a tak dále..
6. Každý den myslím na to, že chci zpět
7. ale.... jak už jsem řekla, není čas na sebelítost... kdybych to měla vyjádřit textem z písničky, řekla bych si "don´t cry like a bitch, when you feel the pain."
8. Mám plán/cíl, za kterým teď jdu a ty kecy "usaď se, najdi si kluka a zůstaň tu s nama..." neposlouchám jelikož a) na kluky seru, protože oni na mě taky serou a zkazili by mi plány (stejně jsem teď přibrala) b) nechci zůstat tady, chci cestovat, učit se dalších 10 jazyků a pracovat, tak abych si vydělala prachy pro hlavní cíl.
8. Čerpám energii ze zážitků, které mám z US a nelituju ani trošičku, že jsem tam jela. Dřív jsem byla toková trochu sociofobní, bála jsem se vyjádřit pořádně svůj názor, furt se starala o to, že jsem nějaká divná a nikam do kolektivu nezapadám a podobné blbosti... teď když mě někdo naštve, řeknu si fu*k you, I don´t like you a je mi zase dobře.... jinými slovy, jsem sebevědomější a nebojím se tolik lidí a nerozhodní mě každá blbost. Taky jsem pozitivnější (já, takový negativista předtím :D).

    Ještě by se našlo i něco 9. ale asi už si jaksi nemůžu vzpomenout. Jen teda už to nebudou dopisy z Ameriky... tím pádem jsem se před časem rozhodla založit nový blog, který bude více zaměřený na jazyky a o tom, jak se je učit. Především techniky a strategie při učení se jazyků. Vymyslela jsem si takovou metodu na slovíčka, plno věcí jsem slyšela od jiných lidí, četla něco atd. Taky to samozřejmě bude blog o cestování. V lednu jedu do Rakouska pracovat na 3 měsíce takže se tam určitě něco objeví, hlavně fotky.
    Proč ale blog o jazycích? Mě jazyky vždycky bavili a fascinovali jen jsem to nikde neříkala, protože jsem si myslela, že je to divný koníček a neměla bych se chlubit, že jsem nějaký language geek... ale teď už je mi to díky mému vyššímu sebevědomí jedno, a tak vznikl nový blog o tomhle. Učím se teď španělsky, zkouším různé techniky a na blog pak píšu, co mi zabírá, jakou taktiku používám a tak. Takže pokud by vás to zajímalo, zde máte adresu, ode dneška, všechny příspěvky už jen pouze tam. http://languagedept.blogspot.cz/

   Děkuju vám mooooc moc moc moc za to, že jste sem chodili a četli mé příspěvky, děkuju, za všechny milé komentáře a přeju hezké Vánoce. Pokud budete chtít, uvidíme se na LLD (Language Learners Department - můj nový blog)

Adiós!



středa 29. ledna 2014

Vánoce, Florida a zima v zimě

Už jsem dlouho nic nenapsala co? :/ Babička určitě chudák čeká na nový článek a ono furt nic.
Ani nevím, kde začít.
Vánoce byly pěkné. I sníh napadl, dostala jsem pěkné dárky. Udělalo mi radost, že přesně věděli, jaké oblečení mám ráda, jaké barvy atd. Speciálně kvůli mě se uvařilo vepřové se zelím a s knedlíkem (ano speciálně kvůli mě se sehnal klasický houskový knedlík :D). Na druhý den jsme jeli do Ohia k babičce a dědovi, kde jsme se setkali se sestrou od host maminky a její rodinou. 26. 12 jsme všichni spolu jeli na Floridu, kde tetička, strýček a bratranci bydlí. Kdybych měla prosinec, Vánoce a dovolenou vystihnout jedním slovem, bylo by to: Dokonalý.

Cesta v campingovém autě trvala 15 hodin. Ale jelikož to byl ,,obytňák", mohli jsme ležet, sedět u stolu, spat na gauči etc... takže cesta nebyla až tak hrozná.

1. Clearwater

Druhý den jsme šli na pláž. Byla zima a slunko spalo, ale to mi nebránilo v tom jít si zaplavat. Poprvé na pláži na Floridě, přece nebudu jen tak ležet v písku, že jo. Vzala jsem sebou i dvě děti, mojeho oblíbeného Rainbowdashe a 11 letého chlapečka od tetičky.
Házeli jsme si s létajícím talířem, honili racky, sbírali mušle, jedli bednu popcornu, která byla skoro tak velká jako nejmladší dítě. Líbil se mi hlavně ten písek, takový bílý, strašně jemný, jak cukr :D.
  Strýc s tetičkou jsou cool lidi. Strýc s host tatíkem vylezli na prázdné pódium, zapli si písničky na mobilu a začali spolu tancovat. Kolemjdoucí se smáli a natáčeli si je. Pak jsme potkali jakéhosi hudebníka, co seděl na chodníku a hrál na kytaru. Zaplatili mu aby jim zahrál písničku na přání a tancovali znova :D.

2. Downtown Disney

Tam jsme se šli jen tak projít a podívat po obchodech. Jelikož začalo pršet, šli jsme zase rychle dom. :D Doma jsme s dětma hráli videohry. Super Mario, skvělá hra! Byla jsem ale nejhorší hráč :( kazila jsem to svým spoluhráčům. Ale já beru už za úspěch to, že jsem dokázala zašlápnout houbu a zlou želvu.

3. Bush Garden !!

Šli jsme jen já, host tatík, dvě nejstarší děti a 11 letý bratranec. Takže byl klid od malých dětí:D
 Skvělé místo. Velké horské dráhy. Díky Rainbow Dashovi jsme měli ,,propustky" a nemuseli jsme čekat dlouho ve frontě, takže jsme všechny jízdy stihli 2x behem pár hodin. Nejlepší byl takový červeno modrý. Vyveze vás to nahoru a pak visíte kolmo dolů k zemi. Drží vás to a pak pustí! Na kolotočích z 99,9% nikdy neřvu. Tohle bylo po dlouhé době, co jsem se neudržela :D
  Nakonec jsme šli na jeden vodní ,,ride" sednete si do takového kolečka cca po 8 lidech a jedete na divoké vodě. Lidi na břehu po vás střílí z vodního děla (trefili přímo host tatíka, musela jsem se smát), pak vás osprchujou divoké vlny, trysky ze zdi, vodopády atd. Všcihni!! Všichni!!! byli durch mokří.... jen já a můj kámoš Raibow dash jsme měli jen trochu zamočené nohy. Musela jsem se smát ještě víc. (Nesvítilo slunko a byla zima :D).
  Ten den byl vlastně Silvestr. Přijeli jsme dom okolo a já se šla připojit na skype, abych zavolala babičce a mohli jsme spolu všichni odpočítat Nový Rok v ČR. Vzali mě (počítač) pak ven, takže jsem s nima sledovala ohňostroj. (V té vesnici, kde bydlí babička, žije taky hodně pyromanů, takže ohňostroj to byl fakt dlouhý). Pak jsme si povídali ještě asi dvě hodiny a moje americká rodina se potom taky připojila. Nejmladší jim mávala do kamery, zdravila je česky, pak i host maminka trénovala svou češtinu, do toho jsem i překládala.
Potom mi hm a hd děkovali, že jsem je do toho taky zapojila a mohli poznat moji rodinu. No pěkné to bylo :D Pak přišla půl noc k nám. Jediný, kdo zůstal vzhůru jsem byla já, nejstarší a její bratranec s tetou :D všichni ostatní šli spat! Před půlnocí! :D Ale to je fuk, stejně jsem ráno vstávala v 5am. Protože nás (pouze mě a HD) čekal dlouhý výlet.

4. MANATIES

Tohle byl můj Vánoční dárek. v 5:30 am jsme jen já a HD vyrazili na dvouhodinovou cestu. Potápět se s manaties.. česky je to myslím kapustňák. Taková velká ryba, roztomilá. Vypadá, jak válec.




já a rybka






























Pěkné zvířátko co? Je to sice velké, ale nemá to zuby, takže nekouše, jen si občas poškrabkal papulku o muj ,,skafandr". Nejlepší na tom je, že nejsou vycvičení, aby za váma přišli. Přijdou jen proto, že vás chtějí vidět a jsou zvědaví. Můžete je poškrabkat na zádech a na břichu. Jeden mě chtěl i obejmout, šel blíž a blíž a šmatlal po mě ploutvičkama, ale nešlo mu to protože jsem se vznášela vodorovně a ploutve mi nedovolili dát se svisle :D Voda je sice studená, ale oblek vás celkem chrání. Nejlepší období je právě v zimě, kdy se všichni nahromadí na jednom místě, kde je teplo. V létě jsou víc rozptýlení po celém pobřeží dál a dál na sever.
  Občas jsem slyšela i takové kvíkání. To prý bylo miminko. Pak kolem mě proplavaly dva válečky a jeden malý váleček byl zakouslý do ploutve toho druhého. Až pak mi došlo, že tam vlastně mají ceciky a krmijou tak mláďata :D.
  Jejich kůže je taková zajímavá. Jako mokrá kůra. Roste na nich mech ...nebo prostě jakási vodní tráva. Něco zas vypadá jako kámen, kůra od stromu, kůže slona atd. Nejvíc byli zvědaví na kameru a blesk z foťáku. HD říkal, že je až musel odstrkovat, aby je mohl vyfotit, protože vždycky připluli a šli žužlat  foťák :D
  Nejhorší bylo ale pak vylést z vody. To pak byla zima. Jsem i zapomněla mluvit anglicky. Se mě spolupotapěči ptali na různé otázky a nebyla jsem schopná pořádně odpovědět ani na to jestli mám ráda česnekovou polévku :D Se mě pak i HD dokonce ptal, jestli jsem byla z těch nervózní, protože si se mnou chtěli povídat a já jsem si moc nepovídala. Řákám, že ne.. byla mi prostě zima :D

5. NASA!!

Já, hd, tetička a pouze 4 děti jsme jeli do NASA centra. Konečně jsem se tam dostala. Patří mezi TOP 3 místa z celé dovolené. Vesmír a rakety miluju. Nejdřív jsme se ale zastavili na pláži, tentokrát jsem strčila nohy do Atlantiku. Nekoupali jsme se, jen sbírali mušle, fotili, hráli v písku atd.
 NASA a rakety prostě úžasné, zajímavé.. Mají tam originál raketoplán Atlantis. Pokoušeli jsme se na simulátoru přistát na měsíci, prolézali mezi laserama a hledali zlaté vajíčka, letěli do vesmíru na dalším simulátoru, kde chudák Rainbow Dash řval. Pak mě nechtěli pustit na klouzačku, protože jsem moc stará, ani lež, že je mi 12 a půl nezabrala :D.
Po cestě zpátky jsme u jezera, kde má teta domek, potkali krokodýlka. To jezero je plné aligátorů, jeden se mě snažil ulovit. Měl oči venku. Koukali jsme na něj a když jsme se otočili, že jdeme dom, krokodýl se potopil a připlaval blíž a furt nás sledoval. Cooool :D











7. Gatorland a 4D kino

Takový park plný aligátorů. Krmili jsme je párkama, které jim vždycky sežrali drzí ptáci. Ale vidět krokodála na živo v rybníku před barákem je mnohem víc cool :D
 Večer jsme šli do kina na Hobbita. Pána prstenů jsem nikdy neviděla. Jediné, co vím, je že tam jsou jacísi dva trpaslíci, skřet, co trpí schizofrenií, fousatý děda a prsten, který každý chce. Takže jsem moc nechápala ani toho Hobbita. Ale houpací hýbací křeslo bylo dobré.

8. Water Park Disney

Měli jsme štěstí, že v den, kdy jsme šli do water parku svítilo slunko a bylo v podstatě nejtepleji. Zatímco do Chicaga přicházely mrazi a sněhové vánice, my jsme se klouzali na tobogánech. Rainbow Dash tam dokazala jednu zajímavou věc. V té nejrychlejší trubce, kde máte ležet na zádech s rukama za hlavou se jakýmsi zázračným způsobem během jízdy přetočila na břicho. Do teď nevíme, jak se jí to povedlo. HD ji prý viděl startovat v leže na zádech, my jsme ji už viděli vysmátou vytrisknout v leže na břichu, hlavou dolů :D

9. Delfín s umělým ocasem

V ten den bylo jen 7 stupňů. Nevěděli jsme, co budeme dělat a tak jsme se jeli podívat do akvária na delfína, kterého zachránili, jako mládě. Bylo zraněné, zažilo velké trauma, přišlo o ocas.. a přesto stále žije. Jmenuje se Winter. Nejdřív se prá naučila plavat jako ryba, mávat tělem ze strany na stranu, ale pak zjistili, že jí to ubližuje a mohla by umřít. A tak ji nějaký doktor vyrobil protézu. Umělý ocas. Natočili o ní i film, už ale nevím, jak se jmenuje.
  Jaksi jsem se ztratila od skupiny, zabloudila kamsi k bazénu, kde byl další delfín. Zrovna tam s ním cvičili, takže konečně mám fotku skákajícího delfína.

Odjezd byl naplánovaný na pondělí, ale jelikož školy byli kvůli velkým mrazům a sněhu pozavírané, změnili jsme si let až na středu. Doma bylo -25 stupňů a my jsme to celé přečkali pěkně v teple na Floridě :D Když jsme se vrátili, bylo už ,,jen" 11. Během druhého týdne začalo pršet, takže i sníh roztál. Ale tento týden zase mrazy, dneska bylo -18, sněží každý den. V nedělu jsem jela do kina a po cestě dom mě chytla taková vánice, že jsem neviděla na metr. Ale dojela jsem v pohodě. A pak, že jsem špatný řidič.. :D

V sobotu jsem se šla projít k jezeru, udělat nějaké zimní fotky.. tož tady jsou:

















Je tady větší zima, jak na Aljašce :D. V Anchorage dneska 4 stupně, tady -15, -18. Ani minulý rok tam nebyla taková zima jak teď tady :D Takže děti samozřejmě mají sněžné prázdniny (jaké to překvapení, v zimě je zima a sněží :D), všichni zalezlí doma a nejstarší chudák nemocná. Ale ten sníh je jinak moc pěkný!

Tož zatím adios a zase příště

úterý 3. prosince 2013

Díkuvzdání

Mohla jsem si vybrat, jestli chci jet s nimi do Ohia za babičkou na Díkuvzdíní nebo zůstat doma. Na jednu stranu bych sice měla dva dny sama pro sebe. Mohla jsem si někam odjet, ale zase zbytečně utrácet, když můžu vidět venkov v Ohiu a zadarmo...
  S rodinou vycházím dobře, starší L je spíš taková kamarádka, nejmladší běhá jen za maminkou, když je s ní a s middle kid trávit čas mě celkem baví. Takže nebyl důvod nejet s nimi. Babička s dědou měli moc moc moooc pěkný domek. Čisťounký, nazdobený, navoněný... člověk úplně cítil tu vánoční atmosféru.
  Snědli jsme krocánka a pak jeli k nějaké tetě a strýcovi na farmu, kde bylo dalších asi 10 lidí + 10 dětí :D které si hrály v garáži s balónem a plastovýma flaškama. Nikoho jsem neznala, takže tam byla celkem nuda, ale zase ty dýňové cookies... mňamiii.
  Celou dobu jsem sice seděla v obýváku, na blbém místě, kde ani nebylo vidět na fotbal (začíná mě bavit americky fotbal, celkem mě to překvapilo), ale zase farma moc pěkná a lidi taky milí.
  Na druhý den jsme jeli do Best Buye. (Byl Black Friday, že jo..(ve Walmartu se prý kdosi porval o ručníky, říkal soused.)) Už nějakou dobu si plánuju koupit tablet. Samozřejmě když se řekne ,,tablet" hned se mi vybaví iPad. Ale když jsem viděla Samsung Galaxy Note 10.1, iPad už u mě neměl šanci :D. Stál 400USD, o 100 levnější než obvykle, v ČR stojí kolem 12 000kč... až jsem se konečně po půl hodině rozhodla, že si ho vezmu, bylo mi oznámeno, že už je vyprodaný. Ale to je přece úplně jedno, když se dá objednat online:D. V pátek budu vyhlížet pošťáka.

Bylo to jinak pěkné Díkuvzdání. Ohio je moooc pěkné. Trošičku mi připomínalo Česko, samé pole :D ...ale samozřejmě, že domky byly furt Americké a silnice nerozbité. A širší. Když jsme jeli ke strýcovi na farmu, byl zrovna západ slunce, takže se mi povedlo udělat pár celkem pěkných fotek.

Fakt nemůžu říct, že by bylo lepší využít ty dva dny na víc pro sebe a jet někam jinam. Z 99% bych stejně jela sama a to já nerad. Mohla jsem vidět nějaké nové, cool místo... takyže se stalo. Pro mě bylo nové a cool Ohio :D I když byli okolo jen farmy a pole, vesnice o velikosti pěti baráků a jedné ulice. Stále bylo čím se kochat. :D
  Projížděli jsme přes území Amishů. To jsou takoví ti, nepoužívají elektriku, nemají auta, jezdí na koních, holky chodí do školy asi jen 8 let, kluci myslím 12 (nevím jistě). V 16 se můžou rozhodnout, jestli zůstanou Amish a nebo ne. Pokud odejdou, už se nikdy nesmí vrátit a rodina s ním nikdy nepromluví. Navíc, co tak může člověk v 16 sám chudák dělat. Takže asi, i kdyby chtěli odejít, nebudou to mít jen tak snadné.




Tož zatím ahoj :)

čtvrtek 21. listopadu 2013

Jak to jde dál

Kamarádka Miš, která byla v rematchi bohužel odjela domů:( A když tak od ní čtu ,,jaké to je být doma", zamotá se mi z toho hlava a přeběhne mráz po zádech. I při psaní téhle věty se mi udělalo spatně. Doufám, že mi všechno se školou vyjde, jinak mě asi čeká hodně těžké období po návratu. Mám Česko ráda, ale tady se prostě cítím líp. 
  Minulý týden mi volala kamarádka z Chicaga, moje Grace, můj jediný kousek Aljašky tady dole. Prá je v rematch, protože se její rodina rozhodla, že už aupair nepotřebuje. Takže i ona mi odjede :(

Nedávno byl Halloween a všem se moc líbil můj kostým. Při trick or treat  si na mě všichni ukazovali, smáli se a chválili mi dobrý nápad, no byl to krásný pocit :D. Už, když jsem ho viděla v obchodě, bylo mi jasné, že tohle si musím vzít na ,,vybírání kokinek od sousedů".



  Nevím přesně, co to je, ale když se mě lidi zeptali, řekla jsem, že ,,nějaká bublina". 

O víkendu jsme byli v Shedd Aquariu v Chicagu. Sešla jsem se s kamoškou a pak jsme čekaly na Grace, ta bohužel napsala, že přijede pozdě, a tak jsme šly jen ve dvou. Při čekání ve frontě (hodinu a půl) jsme si krátily čas karetníma trikama. Vždycky mám u sebe balíček karet. Je to moc dobrá věc a nikdy nevíte, kdy se budou hodit, zvlášť když umíte takový dobrý trik, jak já :D já vím, samochvála smrdí, ale je fakt dobrej. Vymyslela jsem ho já :D. 
  Konečně jsme se dostali dovnitř a začalo cvakání foťákem, musela jsem mít každou rybu. Jelikož to se zrcadlovkou furt moc neumím, kolikrát jsem musela jednu rybu vyfotit i pětkrát. Po čase jsem na ně začala i mluvit, Česky, připadala jsem si pak i trochu divně.







Potom se konečně dostavila i Grace a udělalo se několik dalších obrázků. V plánu bylo jít zpět k Fazoli a zabruslit si na tom venkovním kluzišti. Jenže začalo pršet, byla tma, šlápla sem do kaluže, bolely mě nohy, ale to mi nevadilo. Byla sobota večer a já v Chicagu. Došli jsme k Fazoli a setkali se tam s nějakým chlapcem, jehož jméno si jaksi nepamatuju :/
  Nakonec jsme šli všichni společně do kina na Ender´s Game. Krásný, úžasný, dokonalý film, hodně podobný knize (kterou jsem taky přečetla jedním dechem). Bála jsem se, že z toho udělají jen nějaké střílení ve vesmíru, ale ne, bylo to aawesomee.





Děti jsou super. Mají samozřejmě svoje nálady, ale je to s nimi jednodušší, než s těma na AK. I když moje dvanáctiletá Rainbow Dash má Down Syndrom, je fakt v pohodě. Jsou věci, na které si musím dávat pozor a sledovat stále, co dělá. Ale je klidná, má mě ráda a mám u ní respekt, takže celkem poslouchá. Když neposlouchá a dostane se do problému, vyřeším time outem a ona potom kolikrát přijde mě obejmout a omluví se. :)







čtvrtek 10. října 2013

Kamarád Miš, Chicago foto a něco málo o dětech

Každý den myslím na kamarády z Aljašky. Ale mám radost, že myslí i oni na mě. Nedávno mi psala Gabby a Tammy, že jim chybím. Vždycky, když si na tu naši partu vzpomenu, usmívám se a ani o tom nevím.
  Jsem zvědavá, kdy se s někým seznámím tady. Nejsem moc dobrá v navazování nových vztahů. Ale aspoň mám v Chicagu 3 kamarády, jedna z nich dokonce z mojí party z Anchorage. Jenže cesta vždycky trvá skoro dvě hodiny a to se mi nechce absolvovat zase každý víkend, i když Chicago je prostě... Chicago. Nelze ho nemít rád. 





Miš - virtuální kamarád      ( http://mishi-aupair-usa.blog.cz/ )

Určitě jste všichni slyšeli o tzv. Facebooku, že jo? (Pokud ne, mám špatnou zprávu - neexistujete). Tak právě tady jsem asi před rokem a půl potkala jednoho - podle jejích slov - nejúžasnějšího člověka na světě, kterou jsem kdy potkala, i když jsem ji nikdy nepotkala (berme to jako virtuální setkání). 
  Díky moderní technologii jsme v kontaktu furt. Píšeme si všechno, posíláme obrázky, videa a sdílíme veškeré pocity. Skypujeme a telefonujeme, nadáváme na jednoho zlého kluka, plánujeme výlety atd. Jelikož jsem byla rok sousedka Santa Clouse, nikdy jsme se nesešly. Plánovaly jsme výlet do vánočního NYC, ale Miš je teď v rematch :( Na jednu stranu jsme rádi, protože je tady určitá malá šance (která se taky počítá), že se odstěhuje do Chicaga a pak spolu sežereme fazoli. A to by bylo sooo freaking awesome! Půjdeme na hokej. Oslavíme spolu 21. narozeniny, pojedeme do Aspenu a do Las Vegas. 
  I kdyby to nebylo Chicago, hlavně musí najít novou rodinu! Nesmí jet domů.... chci ji tady. Je to ,,jen" internetové kamarádství, ale i to se počítá. Když si s někým píšete a voláte rok a půl, prožijete spolu maturitu, vyplňujete spolu přihlášku do USA, a pak spolu celý ten rok prožijete, poznáte toho člověka a vytvoříte si určitý vztah. 
  Chtěla jsem o ní napsat alespoň pár odstavců a vyjádřit zde svou lásku :D Dík za to, že tě  mám, bro:D






Miš, vidíš tu fazoli? Tu spolu jednou sežerem, ty totiž domů nejedeš :D
Musíme jít na Blackhawks, dat si Chicagskou pizzu a genialni Chicagsky popcorn caramel + cheese.
Taky musíme do Aspenu a do Vegas a NYC
Potom musíš, ke mě do Michigan City a na pláž.
Taky musíme do Starbucksu :D
Ukážu ti, jak umím dobře řídit! 

Good luck, Blackhawks s tebou!


My little ponnies

Tohle je nejoblíbenější show mých dvou nejmladších dětí. Tříletá si říká Pinkie Pie a dvanáctiletá zase Rainbow Dash. Má Downův syndrom, ale je to super děcko. Většina holek prý tuhle rodinu při rozhovoru odmítla, právě kvůli ní, báli se, že to s ní nebudou umět. Neříkám, že by to bylo nějak extra lehké, ale neměnila bych. 
  Prý ji jejich chůva přede mnou neměla ráda a Rainbow ji taky nesnášela. Jenže já ji ráda mám a ona mě taky, tím pádem je hodná a poslouchá. Moje předchůdkyně s ní bojovala každý den, ale může si za to sama, když ji chudákovi furt nadávala. 
  Když jí s klidným hlasem a s úsměvem řeknu, ať něco udělá, jsou dvě možnosti a) poslechne  b) se stejně milým hlasem a úsměvem řekne: ,,Ne, děkuji."  Jakmile začnete zvyšovat hlas, ignoruje vás, zpomalí, uteče :D Prý té zlé chůvě dělala dost velké naschvály, dobře jí tak. Neměla na Rainbow Dashe tolik řvát, je hodná, je s ní sranda, mám ji prostě ráda :D 

Pro dnešek zatím vše, Ahoy